Jak utišit plačící miminko

Nestihli jste online workshop Nevýchovy o tom, jak utišit plačící miminko? Nevadí. 🙂 Udělala jsem pro vás stručný výtah toho, o čem Katka Králová na online webináři mluvila.

Pláč je forma komunikace dítěte s okolím

Co to vlastně znamená, když dítě pláče? Pláč má spoustu důvodů (hlad/žízeň, bolest, zlost/vztek, nedostatek podmětů (nudí se), přemíra podnětů, teplo/zima, nepohoda, negativní ladění (smutek, strach).

Ale pláč velmi malého miminka není nástroj, jak maminku naštvat ani jak ji vydírat – pláč je forma komunikace.

My dítě slyšíme plakat, ale nerozumíme, co nám chce svým pláčem říct. A co je řešení?  Je opět potřeba jít zpět k mamince a podívat se na její pocity … 🙂

Přirozené reflexy u maminky i miminka

Jak se cítí maminka, když dítě pláče??? Mamince se spustí intuitivní program, pečující reflex :-). „Vím, že něco není v pořádku, moje dítě pláče, musím situaci vyřešit a svoje miminko uklidnit“. Naše uši prostě neumí poslouchat dětský pláč :-). Stejně přirozeně jako pečující reflex u maminky funguje i tišící reflex u dítěte. Tak jak je možné, když to ta příroda má tak chytře vymyšlené, že je takové ohromné množství maminek, které stále touží po odpovědích a netuší, jak to vyřešit, když jejich dítě pláče?

Maminky hledají rady jinde než uvnitř sebe samých

Proč je to tak? Rodiče spoléhají na rady odborníků (nechtě ho vybrečet, nenechte se citově vydírat, nerozmazlujte ho, ….) , podléhají mediální masáži (jak vypadá a jak se chová správný rodič) místo aby vnímali své dítě.

• Špatné nastavení: Přírodou naprogramovaná máma, podpořená hormony, se odpojí od svého dítěte a začne se řídit radami druhých místo toho, aby s dítětem komunikovala. Tím se vytváří první výchovná rána, že rodiče vymýšlejí strategie, jak na dítě, místo aby měly důvěru v to, že to spolu s dítětem zvládnou a hledali řešení uvnitř sebe.
• Správné nastavení: Zůstat napojená na dítě, komunikovat s ním a hledat způsoby, jak s ním a ne jak na něho.

Rodičovské „nefungující strategie“, jak utišit plačící miminko

Čím déle pláč miminka trvá, tím více to útočí na maminku a na její přirozený program „utiš ho“. Navíc k tomu předsudky, že „správná máma umí utišit své dítě“.  A pak maminku začne napadat:

• Mám strach, že mu něco je, že se mu něco děje.
• Neumím ho utišit, jsem špatná matka
• Něco určitě dělám špatně, kamarádce dítě takhle neřve…
• Všichni se na mě dívají a vidí, že nejsem schopná utišit své dítě.
• Jsem unavená, nevím, co s tím, ale věci se musí řešit v klidu – nesmím křičet ani já, ani dítě.

Rodiče se pokusí zahnat tyto negativní pocity tím, že začnou používat různé rodičovské strategie:

Negungující strategie 1 – Nechat dítě vyřvat.

Při tom ale spousta maminek trpí, protože jim pláč dítěte z vedlejší místnosti rve srdce, celým tělem i duší touží za dítětem jít a vzít ho do náručí, ale mají strach, že bude pravda, co říká dobře míněná rada mojí maminky nebo kamarády – poruší metodu a ona nebude fungovat, že dítě rozmazlí, že si mě dítě omotá takhle kolem prstu,… Jak se ale miminko cítí? Cítí pocit nejistoty, samoty. Nakonec přece jenom usne, ale z beznaděje a vyčerpání. Dává mu to jistotu, že jsme tu pro něho? Dává mu to pocit bezpečí? A co mu to dává do jeho budoucího života? 🙁

Negungující strategie 2 – Neustále dítě utišovat.

Strategie, že při každém kňournutí dítěte maminka začne dítě utišovat, taky nefunguje. Rodič nesleduje dítě, co potřebuje. Podstatné je, aby dítě neplakalo. Ale dítě potřebuje, aby jeho potřeba byla uspokojená, aby maminka zareagovala na to, co dítě potřebuje. Dítě nemá prostor pro sebevyjádření. Jak bude příště dítě reagovat, když ho maminka místo „pomoci a pochopení jeho potřeby“ bude zas jen utěšovat? Nepřijde ještě větší vztek a/nebo lítost?

Fungující strategie 3 – Normálně to dítěti říct. 🙂

Je potřeba být k dítěti upřímný. Přiznat pocity dítěte, popsat mu svoje pocity, zeptat se dítěte, co je problém, nabídnout řešení. Ale – aby to fungovalo, je nutné dodržet tři komunikační zásady proti dětskému pláči, které mají kouzelný účinek. 🙂 Jaké to jsou?

Tři komunikační zásady proti dětskému pláči

1 – ZMĚNA NASTAVENÍ RODIČE 

„Pokud si o někom myslíte, že je blbec, bude se k vám jako blbec chovat pořád“. Změňte způsob, jak se díváte na lidi i na situace kolem sebe. Zbavte se předsudků a zbavte se očekávání. Tím se změní i vaše slova a chování, váš tón hlasu. A dítě to vycítí.

Berte dítě jako partnera. Buďte k sobě i k dítěti upřímní. A pak řekněte sobě i dítěti upřímně, jak situaci vnímáte a jak se v ní cítíte. „Zeptejte“ se dítěte, co potřebuje ono a řekněte mu, co potřebuje vy. „Domluvte se s dítětem“ 🙂 . Vnímejte sebe i signály, které k vám dítě vysílá. Změňte nastavení na pozitivní partnerství s dítětem – vnímejte ho jako partnera, s kterým vyřešíte jakýkoliv problém. V klidu. Společně. Vnímejte své dítě obdivně, s důvěrou, že vše spolu zvládnete. Svému dítěti důvěřujte, na své dítě se napojte a aktivujte svůj přirozený instinkt. S tímto nastavením začínejte jakoukoliv komunikaci.

2 – MLUVTE, JEN KDYŽ CHCETE NĚCO ŘÍCT 

Není cílem dítě „umluvit“. Smysl má pouze funkční komunikace. Naslouchejte svému dítěti, věnujte dítěti skutečnou pozornost a buďte skutečně přítomní v tom okamžiku s dítětem“tady a teď“ –  pak není potřeba přehršle slov. Pak dokážete lépe pochopit svět dítěte.

3 – MLUVTE S DÍTĚTEM JAKO S ČLOVĚKEM

Když je dítě maličké, svádí to k tomu, že s ním mluvíme „hloupě“. Přijali jsme jakoby myšlenku, že je dítě maličké, neschopné, nerozumné a stejně nám moc nerozumí. Ale není to pravda. Je potřeba si připustit, že dítě je schopné. Je potřeba s dítětem mluvit jako se sobě rovným.

Zkusit si to prožít očima a s pocity dítěte

Jako během každého webináře nechala Katka i tentokrát rodiče prožít „zážitky“. Tyto prožitky jsou skvělá věc, kterou si na online webináři  v tom daném okamžiku „naživo“ prožijete. Žádný psaný text tento zážitek nemůže nahradit. Zavřete oči a stanete se dítětem a prožijete nějakou situaci jeho očima s jeho pocity. Tentokrát jsme se stali miminkem, co pláče :-). A celý workshop byl jako vždy protkaný reálnými příběhy skutečných rodičů a jejich dětí.

Zdroj: Online workshop Nevýchovy