Neberte dětem jejich sny

… skutečný příběh kluka, který si nenechal vzít svůj sen ❤️

Monty byl syn trenéra závodních koní. Otec se synem putoval od stáje ke stáji, od závodiště k závodišti, od farmy k farmě podle toho, kde ho bylo zapotřebí. Kvůli tomu musel Monty neustále přerušovat školní docházku a měnit školy. Když byl větší, dostal jednou za domácí úkol napsat úvahu o tom, čím chce být, až bude dospělý.

Ten večer napsal sedm stránek o tom, že jednou chce mít ranč a stádo koní. Popsal svůj sen do nejmenších podrobností, dokonce nakreslil plánek dvousetakrového ranče, na kterém vyznačil, kde budou všechna stavení, kde stáje a dostihová dráha. Vypracoval i podrobný plánek zařízení domu o ploše 360 čtverečních metrů, který měl na jeho vysněném ranči stát.

Vložil do toho plánu celé své srdce a na druhý den odevzdal úkol učiteli. Za dva dny ho dostal zpátky. Na první stránce se červenala veliká pětka a poznámka: „Po vyučování přijď za mnou.“

Chlapec se po vyučování vypravil za učitelem a zeptal se, proč dostal tu pětku. Učitel mu odpověděl:

„To je pro chlapce, jako jsi ty, nerealistický sen. Nemáš žádné peníze. Jsi z potulné rodiny. Nemáš čím svůj sen zaplatit a na provoz ranče a chov koní potřebuješ spoustu peněz. To se ti nikdy nemůže podařit.“ A ještě dodal: „Ale jestli ten domácí úkol přepíšeš a najdeš si realističtější cíl, známku ti opravím.“


Chlapec odešel domů a dlouho o všem přemýšlel. Zeptal se otce, co má dělat, a otec mu řekl: „Podívej, to si musíš vyřešit sám. Ale myslím, že máš před sebou moc důležité rozhodnutí.“

Chlapec strávil celý týden přemýšlením nad svým domácím úkolem a nakonec odevzdal ten původní, nezměnil na něm ani čárku. Učitel byl překvapený, ale Monty prohlásil: „Vy si nechte svou známku a já si nechám svůj sen.“

Dnes je Monty Roberts majitelem obrovského ranče jménem Flag Is Up (https://www.montyroberts.com/), na kterém chová závodní koně a cvičí stovky trenérů v tom, jak se svými koňmi zacházet. Mimo jiné je i autorem řady knih, které jsou ceněné chovateli na celém světě.

Po letech se setkal se svým učitelem, který mu řekl: „Monty, teď ti to už můžu říct. V době, kdy jsem tě učil, jsem byl něco jako zloděj snů. Za ta léta jsem dětem ukradl nesčetně snů. Tys měl naštěstí dost kuráže, aby sis ho nenechal vzít.“

(podle Jacka Canfielda a jeho Slepičí polévky pro duši)


Kolikrát jsme my rodiče nechtěnými zloději dětských snů? Protože tolik toužíme, aby se měly v životě dobře, aby dělaly, co je správné, aby se dobře zařadily… a neuvědomujeme si, že si tím plníme svůj vlastní sen. Sen o dětech, které budou jako my.

Pojďme to nedělat. Buďme jim bezpečím, ale ne plotem. Buďme jim průvodcem, rádcem, ale ne dozorcem, který určuje, kde je jejich místo. Mluvme s nimi, ale mnohem víc naslouchejme. A věřme jim, že dokážou cokoliv z toho, o čem sní ❤️.

Tagy:
Ing. Martina Macháčková
Autorka projektu Bystré děti a Malování s básničkou, nadšená propagátorka rané stimulace, zábavného učení hrou malých dětí v raném věku, kontaktního rodičovství a respektující partnerské výchovy. Maminka dvou úžasných holčiček.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.