Martina: PROSTĚ TO S NÍ VŮBEC NEJDE!

„Náš největší problém jsou odchody. Minulý týden jsem na dceru řvala při odchodu tak, že jsem se i já sama toho lekla a rozhodla se, že jsem zralá na změnu,“ píše Martina v lednu 2014.

„Mám děti moc ráda, tu jejich energii, jejich nápady, a moc jsem se těšila, že to samý, co prožívám s cizíma, budu zažívat i s tou mojí holčinou, a ono to prostě vůbec nejde tak snadno.“ (Martina, 13.února)

„Mám jen jedno dítě a upřímně, zatím vidím druhé dítě spíš jako noční můru.“ (Martina, 14.února)

„Očekávala jsem, že mi kurz dá návod, radu, jak mám mluvit se svou dcerou, co jí mám a nemám říkat. Myslela jsem si, že když to změním, bude se chovat jinak. Že bude jiná. Že mi bude víc rozumět a míň vzdorovat.“

„Na začátku jsem se cítila spíš jako nějaká stvůra, než jako máma. Říkala jsem si, že kdyby někdo ty naše scény viděl, určitě usoudí, že nejsem jako máma dost dobrá. Vlastně jsem od Emina narození měla pocit, že každý jí umí dělat ‚mámu‘ mnohem líp než já.“ (Martina, srpen)