Nezvladatelné dítě – jak k němu najít cestu

Dnes je tu příběh Ondry, nezvladatelného kluka, co vás dokáže ve vteřině vytočit k slzám. Asi taky víte, jaké to je, když vám dítě zrovna zatápí. I vaření večeře je pak náročnější než výstup na Sněžku. Neposlouchá. Provokuje. Dělá naschvály…

Až se vám chce prásknout dveřmi nebo se schoulit do klubíčka a zašeptat:

Já už prostě nevím, co s tebou, ty malej hajzlíku.

Ten pocit – nezvládám svoje dítě – je hrozný, co? Celé tělo se vám sevře nejistotou, že jste jako rodič někde selhali. Možná jste to zažili jen jedinkrát, a i tak vás to rozhodilo.

A možná tohle zažíváte denně a pomalu už ztrácíte naději, že se to někdy zlepší.

Ale nebojte, za každým takovým zlobením jsou schovaná dvířka, co vedou do dětského srdce. Dvířka, za kterými na vás místo nezvladatelného hajzlíka vykoukne úplně jiné dítě. Holčička nebo kluk, co zoufale volá: „Mami, tati, pomoz mi s tím.“

Pojďte se tam podívat a najít, co pomůže vám oběma. A ty 4 věci, které pomohly nezvladatelnému Ondrovi z příběhu, můžete použít kdykoliv. Ať jste máma, táta nebo třeba paní učitelka, která už je z toho malého sígra taky trochu na nervy.

Příběh Ondry, nezvladatelného kluka, co vás dokáže ve vteřině vytočit k slzám >>

Když se na začátku rozječel na celou třídu, říkala jsem si v duchu: No potěš pánbůh, to si užiju. Celý následující týden mě nenechal na pochybách, že jsem se nepletla. Ubližoval druhým, vyrušoval, zlobil všude, kam se hnul.

Nadané dítě s poruchou chování, strašná kombinace. Takový malý, chytrý satan.

Po prvním týdnu se mi chtělo skončit s pedagogikou, spálit diplom a nechat se zaměstnat někde u kasy…