Tobě, která křičí na své děti

Vím, že na ně křičíš. Slyším tě přes stěny vašeho bytu. A přesto, jak děsivě to zní, vnímám tvou touhu nekřičet. A přestože se při setkání s tebou tvářím, že je všechno fajn, vím i to, že potřebuješ slyšet pravdu.

Rozumím tomu, co zažíváš. Znám tu bezmoc, se kterou sama sebe slyšíš několikrát denně křičet.

Tobě, která křičíš

Často stačí jen maličkost – hračka na zemi v předsíni, nesprávně zapnuté knoflíky na svetříku nebo se některé z nich netrefilo lžící přímo do úst – a už spustíš. Není to běžný křik, jakým máma okřikne zlobivé dítě. Je to jako kdybys právě křičela na dospělého člověka – z plných plic, nahlas a hrozivě.

Následuje dětský pláč a pak ticho. Cítím napětí, které u vás vládne, i tíhu viny, kterou cítíš, když za pár minut s dítětem mluvíš. Chvíli to u vás zní mile a vesele – až do nejbližšího dětského přešlapu. Následuje další strašný křik, další pláč, další ticho a další pokusy o laskavou komunikaci.

Někdo by řekl, potrhlá matka. Vříská jako rozumu zbavená. K čemu mají takové ženy děti?

Já řeknu jen – vím, jak se cítíš.

Nebylo to tak dávno, když jsem já takhle strašně křičela na své dcerky, především na naši prvorozenou. Nesnášela jsem se za ten křik. Viděla jsem, jak se mě mé dítě bojí, jak jí můj nedostatek sebeovládání ubližuje, ale nedokázala jsem s tím nic udělat. Cítila jsem se jako v bludném kruhu, denně zas a znova. Ubližovala jsem jí a ubližovala jsem sobě. Pochybovala jsem o sobě jako o matce, vyčítala jsem si to, v noci jsem plakávala u její postýlky a prosila ji, spící, o odpuštění. Bylo těžké si přiznat, že mám problém. Styděla jsem se a obviňovala.

Jednou jsem však cítila, že musím o svém/našem problému mluvit se svými přítelkyněmi. Víš, co se stalo? Najednou se ozvalo mnoho dalších maminek v mém okolí. Křičely stejně jako já. Křičely a trápily se, cítily se nehodné mateřství a téměř se nenáviděly za to, jak ustrašeně se na ně ve chvílích jejich slabosti dívaly jejich vlastní, hluboce milované děti.

Hluboce milované.

Poslouchej mě, milá křičící maminko. I TY JSI HLUBOCE MILOVANÁ. I ty, milá, unavená, vyčerpaná maminko. Poslední noc, kterou jsi prospala nerušeným spánkem, si už ani nepamatuješ. Bláznivá rána, denní kolotoč úklidu, kojení, vaření, výchova, … a kde jsi ty? Kde je tvůj oddechový čas? Tvůj manžel je v práci – nebo dokonce děti vychováváš sama.

Úplně jsi zapomněla, že i ty jsi hluboce milovaná. Kladeš si na ramena celý svět a zapomínáš na to, že kdo chce dávat, musí také dostávat. Ne, není správné křičet na děti. Ne takto, hrubě a bez rozmyslu. Ale co když za to nemůžeš? Co když za to nemůže nikdo z vás? Co když to jen v tobě křičí tvé srdce obtěžkané očekáváním okolí i sebe samé, které už nezvládá? Co když tvůj křik je výkřikem touhy tohoto srdce, které potřebuje pohladit, obejmout a utěšit – přesně tak, jako tvé vystrašené děti, na které tolik křičíš?

Nadechni se. Tvé děti tě milují. Skloň se k nim a řekni jim: “Maminka už to nezvládá. Obejmi mě, prosím.” Nestyď se přiznat si před nimi své hranice. Ony ti odpustí. Odpustí ti a obejmou tě tak,  jak to dokáží jen děti. A když budou večer oddychovat v postýlkách a ty si uděláš do svého oblíbeného šálku čajík s medem, dej si nohy nahoru a  místo levného časopisu, internetové či mobilní aplikace vpusť do svého srdce klid. Promítni si hezké chvíle, které jsi s dětmi zažila; vzpomeň si na to, jak tě rozesmály, daly ti nemotornou pusu či sevřely ruku svými malými prstíčky.

A věř, že nikdy není pozdě dát sbohem starým selháním.

Drž se! Peťa

————————————

Zdroj: cestaplus.sk, autor Petra Babulíková


MsB zdarma banner_

RYCHLOKURZ blog banner

FB banner

Ing. Martina Macháčková
Autorka projektu Bystré děti a Malování s básničkou, nadšená propagátorka rané stimulace, zábavného učení hrou malých dětí v raném věku, kontaktního rodičovství a respektující partnerské výchovy. Maminka dvou úžasných holčiček.
Komentáře
  1. Jirka napsal:

    Pecka

  2. Anett napsal:

    Děkuju.

  3. Eliška napsal:

    Dekuju. Je to povzbudive. Zaroven chci rict, ze se velmi casto pristihnu ze kricim sice na dite ale ve skutecnosti kricim na moji mamu, ktera na me taky tak kricivala. Postupne odpoustim a zacina to byt lepsi a lepsi.

  4. Markéta napsal:

    Slzím a zamýšlím se nad sebou…

  5. Eliška napsal:

    Toje tak krásný a pravdivý článek… Pokaždé když jej čtu tak brečím, protože to zažívám každý den a mám pocit, že nevím, jak z toho ven… Ale věřím, že bude lépe 🙂

  6. Leoš Fučík napsal:

    Napsáno s citem a srdcem. Rozumím vám. V ČR je nejméně 56 000 žen, které jsou “osobami pečujícími o těžce tělesně postižené”. Pečují 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Nemohou na dovolenou, na kafe nebo do nemocnice. Jejich svěřence není kam přechodně uložit. Žádná služba respitní péče, žádná střídavá asistence. Zákon je nezná. MPSV mlčí. Nemají přátele, přítelkyně, často ani partnera.
    Fučík Leoš
    http://www.opus-lacrimosa.cz

  7. Marký napsal:

    Pláču-ne proto,že bych byla bezradná-nekřičím stále-ale ani ne vůbec.Ale nechci na ní křičet NIKDY-díky Vašemu článku milá dušičko mám oči již otevřené ještě víc.
    Děkuji :*

  8. Zdenka napsal:

    Tento clanek je skveli a hlavne pravdivy.Na konci clanku jsem zacala i brecet.Jak prestat kricet na deti jak?Vyskouseno i nekricet a bez uspechu..

  9. Maya napsal:

    Nezlobte se na me, ale normalni clovek nejde resit to, ze rve na sve dite do terapie (kterou musi zaplatit), ale prestane rva zadarmo a sam od sebe a diteti za ty penize neco koupi. Takovy lidi jsou proste sobci, nic vic. Proto i na sve deti rvou, ze jsou jejich problemy dulezitejsi nez dobro a stastna budoucnost svych deti. Je to vada charakteru a nebo mozna silne podprumerna inteligence, coz je alespon polehcujici okolnost. Smutne, a pritom je takovych rodicu, ktere deti mit nemohou. Ano, take souhlasim s tim, ze takove matky by deti mit nemely.

  10. Dušan napsal:

    DITE-Deti není krhla na kvetiny kterou treba neustále dolivat vodou počas bedra.
    Dieťa je prvom rade osobnosť ktorú treba vnímať rešpektovať a dat pocit bezpečia a vedomosti primerane veku pre dušu keď som písal chápať vnímať postoj dieťaťa citové väzby charakteristiku prejavou dieťaťa spokojnosť nespokojnosť radosť starosť smútok dieťaťa vnímať cítenie dieťaťa ako celok vychádzať z jednoduchých veci tešiť sa spolu s dieťaťom a formovať ho usmerňovanim ale motiváciou nie rozkazovacnostou a príkazmi zákaz mi na vykonanie keď niečo urobilo zle vyvrátil napríklad vodu rozbilo tanier je jedno v akej vekovej kategórii je to v prvom rade dieťa vždy je to len dieťa netrestat nenadavat neponizovat osobnosť dieťaťa ani v rodine ani v škole ale povedať stalo sa nevadí a spýtať sa vies ako si mohol mohla vyliať vodu ako si mohol mohla rozbiť tanier rozhovorom viesť dialóg nie príkazmi a rozkazmi a keď dat príkaz rozkaz tak taky ktorý presne vystihuje čo má dieťa vykonať prikáz dat jednoduchý s priateľským úsmevom a nikdy ho nepodmienovat príkazy prikazy priame nepriame ako dieťa reaguje vystihnúť
    Pod ideme upratať hračky do skrinky, policiek
    Mala by si už odlizit tie knižky a ísť von alebo poprosím Ťa skončí na chvíľu s hrami na Počítači a pod mi pomôcť s nákupom ideme do obchodu a zoberieš nákup domov musím ísť ešte do prace príklady na nepriame príkazy.

    Priamy príkaz odlož si veci na oblečenie, ktoré si mala v škole,
    Odpoveď mam čas V poriadku nezabudni prísť za mnou keď budeš potrebovať pomôcť s úlohami do školy a. podobne.
    Vždy viesť dialóg s dieťaťom priorita najvyššia
    Byť s dieťaťom aj keď dostalo zlu známku napr. dostal si päťku ako Brno totálne zla reakcia
    zobrať dieťa na prechadzku do cukrárne porozprávať sa všeobecne o škole nie so zameraním na daný predmet z ktorého dostalo zlu známku nechať rozprávať dieťa vypočuť si ho nie skákať do reči dieťaťa a pred dieťaťom nekidat sprostosti a hlúposti na jednotlivých členov rodiny alebo no nech sa to nestáva nadávať na učiteľa učiteľku alebo inakšie spôsobom útočiť na dieťa a okolie dieťaťa.
    Posledná veta nechce sa mi ďalej písať
    Dieťa je zrkadlo nie len rodičov starých rodičov celej rodiny ale aj spoločnosti daného štátu.
    Tu by sa mal v prvom rade zamyslat Štát na akej úrovni vychováva malých detí osobností ako jedincov pre danú spoločnosť daného štátu.
    Odporúčanie rodičom je to na ich zváženie pozor Stát ako nástroj moci vládnucej triedy vladnucich strán nerozhoduje čo dieťa doma pozerá s akými informáciami dieťa cez masmédiá TV, noviny, časopisi internet prichádza do styku v ratane školy a krúžkov tu Štát zanedbali povinnosť postarať sa o rodinu ako celok a netrhat ju od zivitelov alebo dieťa nechať na výchovu starých rodičov lebo rodičia dieťaťa museli ísť pracovať inde aby dieťaťu nebola zobrata strecha nad hlavou. Informácie v TV správanie politikov oplzlosti a vulgarnosti je to tak pozor na informácie a to veľký s akými dieťa deti mládež prichádza do styku. Informácia zabíja a informácie zabíjajú.. TO BY BOLO Z MOJEJ STRANY AKO V TOMTO PRÍPADE POZOROVATEĽA VŠETKO Š POZDRAVOM Dušan

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.