Tajemství výchovy prvorozených dětí

Pokud jste nestihli online workshop Nevýchovy o výchově prvorozených dětí, můžete si přečíst stručný výtah toho, o čem Katka Králová na webináři mluvila.

Asi se všichni shodneme na tom, že každé dítě je jiné. Ale ne každý ví, že dítě je ovlivněno tím, zda se narodí první, druhé nebo desáté 🙂 . Ale o čem se už téměř nemluví je to, že dítě je zásadně ovlivněno rozdílností rodičovského přístupu k prvnímu, druhému nebo desátému sourozenci.

Přestože nám připadá, že děti vychováváme  úplně stejně a děti jsou úplně odlišné – velice se mýlíme, protože svoje děti opravdu nevychováváme všechny stejně… , což Katka na praktickém příkladě na workshopu ukázala.

Dětství prvorozených ve dvou fázích:

Dětství prvorozených dětí se dá rozdělit do dvou období – období před narozením sourozence a období po narození sourozence. Obě období se od sebe velmi liší. Před narozením sourozence bylo prvorozené dítě jedináčkem, na které se soustředí veškerá pozornost, kterému se věnuje veškerá péče. Je pro rodičem středobodem jejich života. A rodiče dělají všechno pro to, aby dali svému dítěti to nejlepší. Příchodem sourozence se však všechno změní. Rodiče už nemají tolik času a energie, pozornost, energii a čas věnují především druhému dítěti, pro starším dítěti vyžadují, aby bylo rozumné a mamince s miminkem pomáhalo. Nebo dokonce, aby se o něho „postaralo“. A jak na to děti reagují? Buď zvlčí, nebo se z nich stanou „malí dospělí“, kteří přestávají být dětmi a jsou najednou přehnaně rozumní a zodpovědní.

Prvorozené a druhorozené děti se liší…

Rodiče většinou říkají prvorozeným dětem: už jsi velký, už bys měl mít rozum, jsi zodpovědný, musíš druhým pomáhat, musíš jít příkladem,….

Co si prvorození myslí o svých mladších sourozencích? Já jako starší všechno odnesu, já se o mladšího musím postarat, všechno je na mě, rodiče se můžou z mladšího poprdět…

Co si druhorození myslí o starším sourozenci? On může všechno a já nic, starší mě pořád vychovává a poučuje, nikdy ho nedoženu a nikdy nebudu jako on, ona pořád rozhoduje, maminka mi ho pořád dává za vzor, ona je šikovnější, chtěla bych být jako ona,….

Přestože má objektivní vliv to, že prvorozený má plnou pozornost rodiče, zatímco druhorozené dítě se musí o čas rodičů dělit se sourozencům, tak hlavní vliv má přístup rodiče k jednotlivým dětem. Jak to?

Tři záseky do osobnosti prvorozených dětí:

1. DOKONALÉ DÍTĚ, DOKONALÝ RODIČ.

Rodiče při narození prvního dítěte nemají zkušenost, tak se teprve učí. Navíc většinou rodiče mají touhu být pro dítě tím nejlepším rodičem a dělat vše správně a co nejlíp ho vychovat a rozvíjet. Je to zrádné, protože s tím jde ruku v ruce strach – abych dělala vše dobře, abych mu dala dost lásky, abych ho nerozmazlila,…. Navíc všude je k dispozici spousta „zaručených návodů“, které jsou dost protichůdné (mimochodem, to je ideální důvod, proč začít s Nevýchovou, protože učí, jak přijít na ten svůj přístup, který je nejlepší pro mě a pro mé dítě)

Čím větší strach, tím větší náročnost na dítě. Rodiče vytvářejí jak nátlak na dítě, tak na sebe.

Prvorozené děti tak vlivem výchovy bývají perfekcionalisti, s důrazem na výkon a dokonalost, kritizují sami sebe, když jim něco nejde. Touží po uznání, chtějí se zavděčit, což jsou špatné životní důvody pro to být skvělý.

2. OD TEĎ MUSÍŠ BÝT ROZUMNÝ (jsi starší, už jsi velký rozumný kluk/holka, pomáhej mamince)

Když se narodí sourozenec, rodiče už nemají tolik času a nevěnují prvorozenému tolik pozornosti jako dřív. Vše se točí kolem miminka. A navíc rodiče vyžadují, aby starší dítě bylo „rozumné, když je teď ten starší bráška“, nebo „přece není miminko, aby kolem něho musela maminka pořád skákat“. Prvorození se začnou „špatným chováním“ dožadovat ztracené pozornosti, nebo se naopak stanou „malými jakoby dospělými pomocníky“, protože mají dojem, že jedině tak si získají naši lásku a přijetí.

3. STAREJ SE O MLADŠÍHO SOUROZENCE (teď jsi velký brácha a musíš se o toho mladšího postarat nebo ona je ještě malá a ty jsi za ni od teď zodpovědná, jsi přece velká ségra)

Je hodně nevhodné předávat staršímu sourozenci zodpovědnost za mladšího. Nikdy bychom neměli říkat věty – Když tu nejsem, máš sestřičku na starost. Jsi starší a měl bys jít bráškovi příkladem. Malé děti neunesou tíhu zodpovědnosti za druhého, je to zabiják sourozeneckých vztahů a navíc posiluje prvorozeneckou snahu se zavděčit nebo být předčasně dospělý a rozumný. Připravuje dítě o dětskost, hravost. Je lepší dítě učit nesobeckosti a starání se o druhé tím, že řeknu: když mi pomůžeš, budu moc ráda, ale zmáknu to i sama 🙂

Kroky, které jsou vhodné udělat:

1. DEJ SI POHOV, MÁMO A TÁTO

Přestaňte sledovat blogy a rady, jak to má být všechno správně. Přestaňte ho neustále popostrkovat, pobízet, nepřímo nutit nepřímými větami k dokonalosti. Nerozvíjejte ho, nepovzbuzujte, prostě s ním jen v klidu buďte, sledujte ho, usmějte se na něj, nechte ho být a odpočívejte. Nechte ho žít a dělat, co samo chce. Tím v něm zasejete semínko toho, že bude samo sebou, že bude umět nejen pracovat, ale i odpočívat a život si užívat. Že nebude závislé na hodnocení ostatních.

2. NENAKLÁDEJ, ALE ŽÁDEJ, MÁMO A TÁTO

Nepřikazujte staršímu dítěti, že vám musí s malým pomoci. Dejte mu možnost, aby chtělo pomoci. Umožněte mu vybrat si, zda pomoci chce (protože je dobré, aby dítě pomáhalo, ale je nutné, aby to nebylo z příkazu, ale protože chce). Pokud do teď bylo zvyklé na příkazy, bude mu možná chvilku trvat, než v sobě aktivuje chuť a ochotu pomáhat. Buďte trpělivý.

3. NEHODNOŤ A NESROVNÁVEJ MÁMO A TÁTO

Místo věty – to jsi krásně namaloval, řekněte – a jsi s tím spokojený? Místo věty – podívej na brášku, jak krásně papa, a ty se v tom jen rýpeš – řekněte – potřebuju, abys jedl, abys neměl na výletě hlad. Tento změněný přístup povede k růstu sebevědomého dítěte.

4. ZASE SAMI, MAMI A TATI

Je vhodné vrátit se čas od času do režimu prvorozeného dítěte před porodem – udělejte si čas (pokud to jde pravidelný) sami pro sebe a své prvorozené dítě. Dítě tak bude vědět, že o čas maminky jen pro sebe nepřišlo úplně.

Zdroj: Online workshop Nevýchovy z dubna 2017