Co dělat, když vás dítě neposlouchá

Psychologové říkají, že dítě by mělo poslechnout.  Už pokud je malé, protože v pubertě už pak je pozdě na nápravy.  Jenže je přirozené a v souladu s vývojem dětí, že nás děti testují a hledají hranice a pro se jim moc poslouchat nechce. Ale přesto platí, že hranice máme určovat my, ne dítě.

Možná taky někdy míváte jedno z těch rán, kdy toho máte nad hlavu a opravdu spěcháte. V práci máte důležitou poradu a před tím ještě dát dcerku do školky. Jenže na opakované zavolání na snídani dcera stále nereaguje. Když to už potřetí zopakujete, stále žádná odpověď. Máte nervy na pochodu a chce se vám zvýšit hlas nebo dokonce zakřičet.… Jenže právě tohle byste podle psychologů dělat neměla. Co tedy?

Dítě mě ingoruje

Měli byste naučit děti, aby vám a vašim slovům skutečně věnovaly pozornost, protože nereagování dítěte většinou končí tak, že to vzdát nebo začnete křičet. V obou případech ale dítě nevědomky učíte, že vás ignorovat může. Křikem sice získáte pozornost dítěte, ale je to pozornost hnaná strachem. Taková komunikace není funkční a navíc křik může mít na děti negativní efekt podobně jako fyzické tresty. Děti, na které se křičí, mají nižší sebevědomí, jsou agresivnější a mají větší sklony k depresím.

Důležité je navázat s dítětem skutečný kontakt

Nemá smysl křičet z jednoho konce bytu na druhý. Je potřeba mít jistotu, že vás dítě opravdu slyší, když po něm něco chcete. Když se jedná o menší děti, je dobré si před ně kleknout a navázat s nimi oční kontakt, ideálně s přátelským dotykem nebo pohlazením. U starších dětí je důležitý alespoň oční kontakt a ujištění, že vás slyšely.

Někdy pomáhá, když si uvědomíte, že vás dítě nemusí ignorovat úmyslně, protože malé děti (a to až do 14 let) se velmi snadno zabaví  a pak snadno nevnímají něco jiného.

Ale také počítejte s variantou, že dítě vás může ignorovat úmyslně. Buď je to tím, že děti v rámci normálního vývoje testují rodiče, aby věděly, co se stane, když je budou ignorovat, a nebo jste to své děti mohli v minulosti mimoděk naučit, aby vás ignorovaly (například vaším nezájmem o ně a jejich činnost, případně vaší nedůsledností).

Neposlušnost má mít důsledky

Pokud jste se ujistili, že vás dítě při požadavku vnímá a přesto nevyhoví, pak přidejte jeden z následujících kroků:

Vysvětlete dítěti, proč ho o tuto věc žádáte, aby pochopilo, že je to důležité. Jednak mu necháte nakouknout do svého uvažování a zároveň mu umožníte pochopit, že poslechnout by mělo, protože to má svůj smysl a logiku. Například: „Běž se obléknout, za 5 minut odcházíme do divadla. Pokud přijdeme pozdě, ty neuvidíš začátek představení a navíc budeme rušit ostatní, což není slušné. Nám by se to také nelíbilo, kdyby nás někdo takhle rušil. “

Ideálně nechte dítě pocítit následky, pokud se nechce dostatečně obléknout do zimy,  nechte ho, ať pocítí, že je mu nepříjemné to, že je mu zima. Příště už to pravděpodobně neudělá.  Přirozené následky jsou mnohem lepší než trest. Ale je potřeba rozumně zvážit, kdy už je to nepřiměřené (např. nechat dítě opravdu sáhnout na rozpálená kamna, aby pochopilo, že to pálí). Varujte dítě před následky a vysvětlete mu, co se stane, když vás neposlechne. Třeba že za pět minut odcházíte z hřiště a pokud dítě neposlechne, zítra už na hřiště nepůjdete. Ale někdy se stane, že dítě si paradoxně vybere důsledek, aby si prosadilo svou. Následky by tedy měly by být smysluplné (omezení něčeho, co je pro dítě důležité: hračky, aktivity, sladké), relevantní (v nějakém vztahu k situaci), přiměřené (čím vážnější je porušené pravidlo, tím by měl být důsledek větší). Ve všech těchto případech je nesmírně důležitá důslednost – pokud dítěti něčím pohrozíte, musíte to dodržet.

Nikdy se ale nesmí týkat základních potřeb dítěte, jako je jídlo, odpočinek a hlavně rodičovská láska.