Jak zvládnout s dítětem návštěvy u doktora

Nestihli jste únorový online workshop Nevýchovy o tom, jak zvládat s dětmi návštěvy u lékaře? Nevadí. 🙂 Udělala jsem pro vás stručný výtah toho, o čem Katka Králová na online webináři mluvila.

Je návštěva u doktora jen chvilková záležitost, kterou prostě dítě musí absolvovat, možná si trošku pořve, ale nakonec to nějak přežije a zapomene na to? Je tomu skutečně tak?

Není. Právě díky těmto situacím si dítě budu svou důvěru k rodiči… Budu mu příště moci důvěřovat? Nebo mi maminka zase zalže, nechá mě v tom?…

Můj názor

Já jsem s informacemi z webináře opravdu souznila. Vše, co Katka na webináři říkala, musím odkývat. Zažila jsem to na vlastní kůži se svými dětmi. Moje starší dcerka je povahou bojácná, má nepříjemné pocity ze všech nových situací, svůj strach z neznámého velmi intenzivně prožívá. Návštěvy u lékaře, když byla maličká, byly hysterické… Začala jsem s ní trénovat. Vzala jsem na pomoc panenky, několikrát jsme přehrávali situace, které u lékaře mohou nastat, vysvětlovaly jsme si je, chválily jsme panenky, jak to zvládli bez slziček, učili je, jak mají zvládat emoce, když se bojí, jak mají zhluboka dýchat… Od té doby jsou návštěvy u lékaře opravdová pohoda. Jen musíme před každou návštěvou oživit a připomenout si to, co už víme  🙂

Zážitek Katky z dětství

Katka na začátku webináře vyprávěla svůj zážitek ze svého dětství. Měla nějaký úraz, všichni kolem byli vystresovaní, ona jako dítě nerozuměla tomu, co říkali například o pohotovosti, strašně se bála, protože o tom nic nevěděla. Maminka jí říkala, že ať se nebojí, že to nebude bolet, ale ono to už bolelo, takže měla pocit, že jí maminka lže. A bála se, když jí maminka říká, že s ní v ordinaci celou dobu bude, nevěděla, zda jí má věřit nebo ne. V ordinaci se paní doktorka bavila s maminkou, maminka se sama rozbrečela, což bylo pro dítě velmi stresující. Pak doktorka řekla mamince, aby dítě chytla, aby se při injekci necukalo, což vytvořilo pro malou Katku ještě více stresu. A pak přišla od maminky hrozná výhružka – „Když nepřestaneš brečet, budou si tě tu muset nechat…“ Hysterický řev a strach dítěte nebral konce – a v té situaci se cítila strašně sama…. Každý má pravděpodobně nějaký podobný, třeba jinak dramatický.

Katky příběh ale pokračoval: Nastal obrovský zvrat, když přišla sestřička a začala si s malou hystericky brečící a vystrašenou holčičkou povídat. A přišlo od ní pochopení, že se asi dítě bojí, že neví, co jí čeká, že jí to sestřička nejdřív předvede, a že ji může holčička zmačknout, když jí to bude bolet… Dítě se začalo uklidňovat, protože se někdo o něho zajímal, uznal jeho pocity, dal mu jistotu toho, že bude vědět, co se bude dít….

Dramatické situace, které děti u doktora zažívají, většinou rodiče považují za momentální problém, ale brzo že o tom dítě neví. Ale děti si podobné pro ně traumatické situace pamatují dlouho.

Mylná přesvědčení, které rodiče mají

Každá maminka se snaží pro své dítě udělat to nejlepší. Ale co se týče návštěvy lékaře s dítětem, existují přesvědčení, podle kterých někdy nesprávně jednáme a které jsou příčinou dramatických scén. Poznáte se v některých z nich? 🙂

• „Je malá, když jí to budu vysvětlovat, stejně tomu nebude rozumět.“
• „Radši mu neřeknu, co se bude dít a co ho čeká, akorát by se bál.“
• „Když mu řeknu, že to nebude bolet, tak ho tam snáz dostanu.“
• „Děti nepotřebují všechno vědět. Jen je to mate a pak se bojí víc.“
• „Pro děti je na tom nejhorší ta bolest a té je stejně neušetřím.“
• „Podržím ho, chvíli to vydrží a pak to bude dobrý. Taky jsem to vydržela.“

Drtivá většina takových vět a přesvědčení je omyl. Děti to tak nemají a právě toto způsobuje jejich nejistotu a dramatické situace.

Zážitek očima a pocity dítěte prožitý na webináři

Aby rodiče uvěřili v mylnost těchto přesvědčení, nechala Katka rodiče prožít „zážitek“. Tyto prožitky jsou skvělá věc, kterou si na online webináři  v tom daném okamžiku „naživo“ prožijete. Žádný psaný text tento zážitek nemůže nahradit. Zavřete oči a stanete se dítětem a prožijete nějakou situaci jeho očima s jeho pocity. Tentokrát to byla situace u lékaře. Na ORL při píchání ouška.

Při prvním zážitku dítě neví, co ho čeká, maminka mu to radši neřekne, aby ho zbytečně nevystrašila. Dítě je z celé situace vystresované a má pocit, že ho maminka zradila. Zážitek je to hrozný a díky nepříjemnému zážitku má hrůzu z dalších návštěv u doktora. Při druhém zážitku maminka po pravdě řekne, co dítě čeká, slíbí, že se s doktorkou domluví, aby nedělala nic, co dopředu neřekne. Maminka je tam pro dítě jako podpora, ptá se ho, co chce.

„Pokud jste si to doteď mysleli, pořád si myslíte, že je dobré věci dětem neříkat? Že je dobré ušetřit dítě strachu tak, že před ním budeme něco tajit nebo že ho budeme ujišťovat, že ho to bolet nebude?“

Katka vyzvala rodiče, aby si uvědomily, které z negativních vět říkají svým dětem (a už teď vědí, jak se u toho jejich děti cítí) a rozhodly se, že už nikdy takovou větu svému dítěti neřeknou…

Zrada bolí víc než injekce

Pak Katka mluvila o pocitu zrady, který děti mají, když jim rodiče o průběhu návštěvy u lékaře a bolesti v dobré víře lžou… A pocit zrady je pro děti mnohem horší než bolest například z injekce, která se dá koneckonců vydržet. Podobná nejistota dítěte, zda rodič mluví pravdu a zda ho příště zase nezradí, se pak promítá do všech možných dalších situací, které s dítětem jako rodiče prožíváme.

Celý workshop byl jako vždy protkaný skutečnými příběhy reálných rodičů a jejich dětí.

Jak tedy zvládnout s dětmi situace u doktora?

Aby to všechno fungovalo, potřebujeme zvládnout 3 oblasti

1. VY:

Buďte v klidu. V případě, že v klidu nejste, přiznejte to dítěti jednoduše a věcně. Dítě cítí, co vy prožíváte, a když říkáte něco jiného, je z toho zmatené.

2. PŘÍPRAVA:

• Mluvte s dítětem a řekněte dítěti, co ho čeká. Můžete si na tu situaci také několikrát zahrát (s panenkami, plyšáky, s doktorskou sadou, …), můžete si to při hře spolu natrénovat (můžete spolu zkusit natrénovat i jakou bolest dítě vydrží J).
• Domluvte se s dítětem, že budete od doktorky chtít, aby vám dopředu říkala, co se bude dít, co bude dělat. Pak to skutečně dodržte a chtějte od doktorky vědět, co se děje.

3. U DOKTORA:

• Nelžete dítěti (ani s dobrým úmyslem dítě lží ochránit) – podrýváte tím jeho důvěru ve vás.
• Dodržte, na čem jste se s dítětem dohodli. Např. skutečně poproste doktorku, aby vám i vašemu dítěti dopředu o všem, co bude dělat, říkala.
• Buďte fyzicky s dítětem a buďte mu oporou (i když pláče, nezlobte se kvůli tomu na něho ani mu nijak nevyhrožujte, aby přestalo plakat), pochopte, že má strach a uznejte jeho pocity.
• Dejte dítěti čas. Nespěchejte na něho, i když je zrovna klidné nebo i když máte pocit, že je lepší, aby to bylo rychle za vámi.

Na závěr Katka řekla příběh a z toho plynoucí „moudro“ o dětské bolesti a o jeho prožívání…  Vyplynulo z něho, že je dobré dítě sledovat dřív, než dítě začneme litovat, že spadlo, že se bouchlo, že ho to asi bolí…  Možná je dítě po pádu nebo prožité bolesti víc v pohodě než my s naším strachem, že naše dítě něco bolí 🙂 .

Zdroj: Online workshop Nevýchovy z února 2016